Seminář
Teprve nedávno jsem v Einsteinově korespondenci objevil dopis, v němž Cimrman svého přítele
seznamuje s definitivním náčrtem externismu. Vysvětluje mu, že podle této filosofie se to má s
existencí věcí přesně naopak, než jak to odpovídá běžnému názoru: věc je tam, kde se domníváme,
že není, a není tam, kde se domníváme, že je. Tedy populárně řečeno: držím-li v ruce například
tuto křídu, pak podle Cimrmana vyplňuje tato křída souvisle celý prostor svého okolí a jedině v
místě, které vidíte, tato křída není. To, co držím v ruce, je vlastně jen jakási prázdná bublina
v souvislém křídovém masivu. Einsteinovi připadal takovýto popis svět pozoruhodný. - V originále
označil dokonce Cimrmanovy názory jako "funny". - Měl však i námitky. Cituji: "Jako fyzik Vás
musím upozornit, že na podstatě skutečnosti samé se nic nemění, jestliže VĚC označíte jako
PRÁZDNO a prázdné okolí jako VĚC. To je pouhá hra se slovy. "V originále: "The ping-pong with the
words." - Tolik Einstein.

Než vás seznámím s Cimrmanovou odpovědí na tuto Einsteinovu námitku, musím se zmínit o filosofu
F. C. Bohlenovi, jehož jméno vám patrně dnes už nic neříká. Není divu: on působil ve filosofii
pouze jako diletant. Vlastním povoláním byl obchodník - měl velikou drogerii v Essenu. A proslul
snad jedině tím, že byl na své zákazníky hrubý až sprostý. Nuže - a tento vulgární materialista
se tedy pletl i do filosofie. A právě na srovnání s jeho teoirií poznání vysvětluje Cimrman
Einsteinovi své vlastní poznávací principy. Budu je citovat podle Cimrmanova dopisu.


TEORIE POZNÁNÍ


Dle F. C. Bohlena
Dle J. Cimrmana
PRAVDA - nepřesná
OMYL - přesný
ZPŘESŇUJEME PRAVDU
VYVRACÍME OMYL
VÍME VŠE
NEVÍME NIC



Podle vulgárního materialisty Bohlena je základním pojmem našeho poznání PRAVDA, i když Bohlen
připouští, že je zpočátku NEPŘESNÁ. Cimrman naproti tomu říká, že základním pojmem poznání je
OMYL, zpočátku samozřejmě PŘESNÝ. Jak se naše poznání prohlubuje, dostáváme se do druhé fáze
poznávacího procesu, v němž podle Bohlena ZPŘESŇUJEME PRAVDU, kdežto podle Cimrmana pouze
VYVRACÍME OMYL. Konečným cílem našeho poznání je pak podle Bohlena stav, kdy je pravda už
naprosto přesná a my. VÍME VŠE Podle Cimrmana je na konci poznávacího procesu omyl zcela vyvrácen
a my NEVÍME NIC.

Ovšem pozor. Já bych nerad abyste Cimrmana pokládali za nějakého agnostika či nihilistu. On chápe
poznání jako proces v podstatě pozitivní, při němž se vymaňujeme z počátečního omylu, abychom -
jak doslova říká - "stanuli nakonec před tváří Všehomíra s hlavou jasnou a prázdnou." To, že na
konci poznání nevíme nic, je jen logickým důsledkem jeho externismu. V procesu poznání se totiž,
jak jsme si ukázali na této křídě, blížíme k místu, kde věc není. Dojdeme-li tedy až k objektu
samému, nedostaneme se, jak tvrdí Bohlen, k jádru věci, nýbrž šlápneme do prázdna. Takže na konci
poznávacího procesu nevíme sice nic, ale zato to víme správně. Opět se tu ale vyskytuje
příslovečný cimrmanovský rozpor (Cimrmanscher Widerspurch): jeho teorii poznání lze aplikovat na
celé jsoucno, ale s jedinou výjimkou - a tou je Cimrmanova teorie poznání samotná. Aplikována
sama na sebe sebe samu totiž vyvrací: buď je OMYLEM, anebo ji NEVÍME. Avšak Cimrman si i tady
věděl rady. Těsně předtím, než vyslovil svou finální větu NEVÍME NIC, udělal tzv. KROK STRANOU.
Tím stanul - ovšem jen na chvilku - na půdě vulgárního materialismu, odkud mohl svou teorii
poznání uznat jako objektivně pravdivou 


TEORIE POZNÁNÍ


Dle F. C. Bohlena
Dle J. Cimrmana
PRAVDA - nepřesná
OMYL - přesný
ZPŘESŇUJEME PRAVDU
VÍME VŠE
<- Krok stranou  
VYVRACÍME OMYL
NEVÍME NIC


Závěry obou teorií spojil pak Cimrman ještě tzv. DVOJTEČKOVÝM OPERÁTOREM, který oběma protichůdným
tvrzením dává společné vyústění slavnou filosofickou větou: VÍME VŠE: NEVÍME NIC.

 Hra